Vojtěch Albert Borek

 
 
 
 

Samá pomíjivost

 
 
 
 
 
 
 

básně od roku 1996


 29. 2. 1996
0.47
Kolik lidí spasil pohled na umírajícího Spasitele?
Mezi Nebem & zemí
Mezi hříchem ponechaným na Kříži & Duchem poručeným Otci?
Mezi Sodomou & Lotem
Mezi Ženou & hadem
Krev prýštící z ran…
Málo vzduchu
A těžké břemeno Světa
Obepíná popravčí nástroj
změněný v rozkvetlou Louku

    28. 11. 1996 věnováno Janě Novotné k narozeninám

4. 3. 1996
 Máš rozepnutou bundu &
 Táhne z tebe pivo a
 říkáš s úsměvem:
 ”Beze slov“
 A já říkám - miluj
 Vzpomeneš si zítra na to slovo?

Věnováno tobě

16. 2. 1996
v nemoci
Řekněte mi, co si dáváte na hrob?
A proč jezdí bomby v Autobuse
s Tak nesmyslným číslem
 (18)
Jen krvavý otisk
prstu na
Einsteinově rukopisu zná
všechny Dělníky světa
(Jsou hodni své mzdy?)
mezi plynovými trubkami &
otráveným záchodem &
zkřivené grimasy nevinných posílají
Vzkaz
18. 3. 1996
předvečer slavnosti sv. Josefa
v nemoci
Řekněte tomu stříbrnému kvítku,
že v dálce zablikalo světlo
pod mostem, kde se lidi
Tulí, aby jim nebyla zima
nebyla zima horečkou,
 nebyla zima láskou, kterou nemají kam dát
Řekněte těm hodinám na opraveném domě,
že lodě mohou v přístavu zahoukat
a že striptérky pohltila zem.
A ještě řekněte vyhnancům, že se
mohou vrátit do Ráje
19. 3. 1996
Neplač, děvčátko, když jdeme stejnou cestou
Neplač, když máš v očích odlesky Jasu & Hvězd
Neplač pro každý kámen a křivé došlápnutí
Neplač, už pro to zlato mezi hvězdami
Neplač pro ruku, která svírá tvoji
Ani pro hrob na konci cesty

(Napsáno odpoledne, když jsem myslel na Kačenku a bylo mi špatně)

12. 4. 1996 0.15
 Když housle hrají čardáš
 A černá kočka se klátí do rytmu
 Čekám a přichází Nic
 Zhmotněné do tváře plechovky od Luncheonu.
 A protože ’si daleko, nezbývá, než se
 Pustit do další porce
 Krutého řízku s Jalovcovou omáčkou
 A Ginem
 A protože Smrt i Vzkříšení jsou blízko sebe
 Vyvede naše těla z hrobů Ven
 Anděl hrající na bubínek
9. 4. 1996
Když unavené dětské oči řeknou,
Kde je & Bába před domem si povídá pro sebe
Tak já přijímám lásku z očí Safírů &
Z odřenýho nosu.
Když kapky štěstí dopadají na Prsteny &
Skrytou něhu
Tak já tu s tebou zůstanu.
 V tobě
29. 4. 1996
Viděl jsem Kristovo Srdce,
které znělo jako Zvon &
zvalo své ovce…
Zvalo nás.
I ty děti popelící se před vchodem do .....
Ano, pozvání a Dítě nás vedou
Mezi Kosí zpěv na kraji sídliště,
v místnosti 4 x 3 x 3 metry
 Kde se svět měří Láskou &
Lidi se spolu baví,
protože maj O Čem

Věnováno Jankovi, protože ona ví Proč

2. 5. 1996
Za okny bouří tma & syčí jarní bouře
A ledové kroupy & Krylova píseň ve žhavých srdcích
A komunisti se scházej, aby lhali (krást naštěstí nemůžou)
A hrom zdáli volá o pomoc
A blesky posílají poslední paprsky do očí nevidomých
A bezdomovci utíkají
A květnová zelená září do vlasů plných něžných kvítků & jedovatých kapek rosy
5. 5. 1996
Básnička umřela ještě než se narodila,
protože ji nikdo nechtěl poslouchat
A byly slzy nad ránem
A byly sladké
A byla láska zvečera
A byla nahořklá
A byly barvy přes den…
5. 5. 1996
Šli spolu květnovým večerem
On - jak černá můra z mlíčnýho baru
Ona - jak Chudoba tohoto světa
Ona hodila do vzduchu pár drobnejch
A slyšela jenom jejich cinkot (šepot)
On trochu kulhal
A Ona plakala
Tam na tý Cestě mezi zemí a nebem
14. 5. 1996
Když v květnu prší & lidi se scházej
Když nad Prahou zní Ave
Bosýma nohama se brodim louží
A mávám holubům
A jsem Žebrák máje s žaludečními vředy
A jsem Žebrák máje pod mostem přes Vltavu
 (Ty víš, kde)
A jsem Žebrák máje, Allene Ginsbergu
A jsem Žebrák máje, protože rozdávám i přijímám
A jsem Žebrák máje, protože kvetou pampelišky
A jsem Žebrák máje, protože jsem chudý posel
Bohatého Krále
 16. 5. 1996
 Kaštany kvetou u tvojí hlavy
 A sluníčko má hlad
 Tak mu dej najíst ze svýho úsměvu
 Aby ses nemusela bát
26. 5. 1995
V momentě, kdy slovo najdete, už nikdy není tak pravdivé, jako bylo před tím.
Damnov 14. 7. 1996
Proč se ti líbí v mym srdci žal
  Když můžeš tam mít radost
Proč se ti líbí v mym srdci prázdno
  Když můžeš tam bydlet a žít
Proč říkáš Ano, když děláš Ne
Proč chceš být sama jak želva o půlnoci
Obklopena světlem špatných našeptávačů
Když držíš moje srdce v dlaních
A moc jsi po něm toužila
A tvoje dlaně tolik zebou…
Damnov 18. 7. 1996
Upadlo pírko a z jeho pláče
Se svět zpotil krví
Když nevyřvaná duše světa se tetelila strachy
Před Soudem Milosrdenství
A já stál jako čerstvě vylíhlý motýl
Na stupních pokory
A o mé já se bojovalo mezi anděly
V tom zahoukala polnice a stál tu
Vítěz
Oděný mezi bitvou & Svatbou
A my můžeme jásat
Hostina začíná za nejbližším kopcem
Bezvěrov 15. 8. 1996
Misijní autobus  NNVPM
A řekl: ”Hlavně je neposílejte za mnou“
A oni skleslí jak ovce bez pastýře
Ve vsi bez víry
Si lžou a tlučou na bránu chabými prsty
A my můžeme Doufat
Nebo se rozkrájet na nudličky
Aby si nás každý z nich
Odnesl kousek domů
V srdci nebo v kapse u kalhot…

Obilí dozrává a vítr nad polem si hraje z tvými vlásky
Šeptá ti něžná slůvka a mazlí se s kopretinou za uchem
Z tvýho úsměvu se utopim v tvejch očích
 A chci říct tvýmu srdíčku, že tam mi je dobře
A bude lepší, když tě dám Tatínkovi nejmilejšímu, než když si tě budu chtít urvat pro sebe
A nenabízim ti prachy ani pohodlí
Ale slzy ve smíchu & bolest v lásce

Hostěradice 5. 8. 1996
Dopisová básnička pro Kačenku

22. 8. 1996
 Je mi jak na ruském kole,
 Po kterém skáčou veverky
 A hraje nám do toho Vangelis
 Nahoru a dolu s otočkou
 A pozvracet se ve čtvrtině
 Pozvracet se závratí z možností & neschopnosti
 Rozplakat se malostí
 A uvidím, jak to bude dál,
 Když nejlepší je prožít TEĎ
 A pak tiše klesnout do náručí vílám
odpoledne 31. 8. 1996
Končí léto nad Prahou & nepříjemný chlad se vtírá mezi prsty u nohou
Končí léto v mojí duši & je Plna Očekávání
 JAK DÁL ???
Jak dopadne ta hloupá zima mezi dvěma srdci,
kdysi si tak blízkými (až splynuly)?
Jak je hluboká ta směšná propast, jíž není vidět na dno?
CLAMEMUS: DONA NOBIS PACEM
21.45  31. 8. 1996
Hloupá zima se rozpustila v proudech slz & vína
A propast je zasypána jemnými obrovskými listy něhy

(Tato stránka je zakouzlena právě oním krásným rovným obrovským listem něhy)
 

20. 9. 1996
Osamělá prosba letí nesmírným Tichem Poznání
Letí k cíli a na křídlech
jí ulpěly kapénky krve mučedníků a
zmlácená svoboda otroků
11. 10. 1996
A celý svět byl najednou tak velký
Jako prostor mezi jeho nosem a jejími vlasy
Když tam stáli v slzách na nádraží

(Věnováno těm dvoum, které jsem viděl v Polsku)

 11. 10. 1996
Vznesu se na Oblaku Ticha, které zní víc než všechny zvony světa
Do majestátného Oparu
A tam usnu klidem maličkých
14. 10. 1996
Čekám, až se otevřou dveře a ozve se:
”Pan Borek…“ a já se probudim a zjistim,
že to nejsou dveře do ráje, ale do ordinace…
19. 10. 1996
Na kraji města roste strom &
Pod jeho větvemi, v Jeho stínu
Roste Nepojmenovatelný Prostor mezi dvěma Srdci
Prostor Pochopení & Lákajícího světa
Prostor v Kříži mezi Bohem a lidmi
A je to tvoje místo
A je to tvůj Život

pro Lucku Horákovou k narozeninám v 21.40 U Velblouda

27. 10. 1996
Jak začít? Snad tak, že byl večer. Byl večer lezavýho podzimu a nás dusila růžová mlha. A v tom nepříjemnym světle vypadali všichni jako přízraky včerejších snů. Auta i tramvaje existovali jenom pro sebe & mezi chodníkem a domy byla neproniknutelná mříž. Malí psi se třásli  strachy a velcí zimou.
A pak jsem  spatřil ji, tu, kterou už léta hledám, tu, která se občas zjeví jako zapomenutá myšlenka. Stála opřena o zábradlí na jedné křižovatce (tam, co je Střed Vesmíru, víš) a koukala se někam. Pak si zapálila cigaretu a v tajemnym světle plamene jsem spatřil její obličej na chvíli tak krátkou, že ani nenastala. Ale něco jsem opravdu spatřil. Její krásné uplakané oči a záblesk touhy v nich. Pak zahodila cigaretu a někam odběhla.
7. 11. 1996
A my bezcitně míjíme
Boha, který tu klečí u cesty
a prosí nás o Almužnu
S otlačenými koleny
Pár drobnejch a slov Soucitu
Někdo má, jiný se odvrátí
A mě je do breku z bezmoci
vlastního SKUTKU
z moci MODLITBY
& Otec se rozplakal
  (Na hranici mezi Starým a Novým městem)
26. 11. - 19. 11. 1996
 Jednou ráno v jednom království vstal pan král ráno z postele špatnou nohou. Byl tuze mručivě naladěn. Inu, není divu. Zdál se mu totiž sen o žábě,  která už několik dní sužovala jeho království. Každý den ta odporná ropucha dávala složité otázky lidem na hranicích země a každý den o kousek popolezla
k hlavnímu městu. Co, až se dobatolí až sem? Co, až položí otázku samotnému králi? Celá zem bude sledovat, jak on odpoví!
 Král si zavolal svého blázna, zaplakal nad bláznem, usmál se sobě a na odpornou ropuchu se snažil zapomenout.
 A jeden den se to stalo. Pan král zrovna přijímal velvyslance Severního království, když v tom si ropucha udělala cestu mezi dvořany (Každý se jí raději vyhnul) a stanula přímo před králem. Upřeně se na něj podívala a zaskřehotala: ”Jaká kladiva přemýšlejí ve čtvrtek v lipové aleji osvětlené modrým kocourem?“
 Všichni ztuhli. Jak pan král odpoví? Teď upřel král svůj pohled na ropuchu a s úsměvem pomalu povídá: ”Nevim.“ Všichni ztuhli ještě více. Jen ropucha pukla vzteky.
3. 11. 1996
 Slyšte mě, chci vám něco povědět. Když jsem šel dneska Městem, viděl ’sem chlapa, jak leží s hlavou na schodě s rozpitou flaškou tuzemskýho Rumu. Spal & tvářil se docela spokojeně (i když ’sem mu vůbec neviděl do obličeje, protože měl přes něj přetaženou béžovou bundu). On je spokojen v otroctví alkoholu & já nespokojen v otroctví spěchu, Jime Morrisone.
 A je to jedno v tuhle hodinu, kdy toužím po čichových vjemech a růžovém spánku v obětí vánice, podkluzujících pneumatik & lampáře, který místo, aby večer zapálil lampu raději si zapálil joint a protancoval noc na pláži.
 Copak asi dělá Oidipús o půlnoci???
ŠTĚDRÝ DEN 96’
Vojta + Kačenka
 Drahý Ježíšku, podívej se na to všechno kolem. Na nás. Na hudbu, která tu zní. Na zimu venku i uvnitř a podívej se taky sám na sebe, je tě všude děsná spousta. Všude v malých i velikánských Betlémech.
 Tam je teplo. Taky bych chtěla nějakého osla a vola. Ježíšku, můj drahoušek mi radí, abych si tuto zvěř koupila. Jenomže, kde dnes sehnat taková hovádka Bóží - nikde, ta jsou v Nebi. Drahoušek tvrdí, že v nebi žádná hovádka nejsou, ale co jsme my. My sami jsme hovádka - hovada!!Ale vlastně, jelikož je Nebe tam, kde jsi Ty, mohou být v nebi i hovádka. A jelikož je nebe tam, kde jsi Ty, můžeš udělat Nebe i ze smradlavýho chlíva.
Drahoušek si myslí, že bude mít poslední slovo, ale to né, ženská je pohroma jako hrom a tak tě Pane Ježíši prosím, abych byla malá pohromka.
25. 12. 1996 2.52
A tato Noc je najednou prozářena
Světlem, které je neznámé i povědomé
Světlem, které odnikud nevychází, ale které tu prostě JE
Světlem, které každému něco připomíná, ale nikdo si nevzpomene co
Světlem majáků i kahanů
Světlem Domova každého z nás
I po zmrzlých ulicích
V beranici a kabátu
Může chodit Světlo
A při tom se třást zimou
Skřípov 30. 12. 1996   0.45
 Mrazivá noc se obléká do nahého
 Světla svíček
 Nahého světla měsíce
 A touto docela nahatou nocí
 (která se nestydí)
 zní písně O čemkoliv si vzpomeneš
 Ty i netopýři, kteří tančí opodál

  Věnováno mrtvým námořníkům

Skřípov 30. 12. 1996   1.30
Jiří Vaněk      27. 10. 1996 ca 20.00 Sázava, sám
v pokoji na palandě
Píšu si tu veršovánky
a ty sedíš vedle
hraješ na kytaru Stánky
já bych radši knedle
1. 1. 1997
Skřípov, ráno
Zkažený víno mi zkazilo radost
I smutek ze začátku & konce
A Den jako každý jiný otvírá velkou knihu
S nepopsanými listy
Budoucího
4. 1. 1997 0.08
A rum je jako žena, která brzy zemře
A šedesátiletá matrona si vykasala sukni
A láká mě s sebou
A kdo jsem já, i když brzy zemřu?
A je to škoda, neslyšíte ten hluk, který brzy zemře
A doléhá sem ze všech katedrál světa
A škoda, že neumim hrát na kytaru, abych všechny roztancoval
A škoda, že neumim hrát na flétnu, abych všechny rozezpíval
A škoda, že neumim hrát na cello, abych všechny rozplakal
A jen lačním po slovech, nad kterými se srdce ustrne
7. 1. 1997
Sednul ’sem si v autobuse vedle zrzavý holky a zjistil ’sem, že má místo vočí flašky jedu
10. 1. 1997
Město je ověšeno šňůrami jantarových přívěsků
A z pod sněhové deky na nás dýchá touha dálek
Bližších než vlastní srdce,
 Kterému neporozuměla ta Třináctiletá
”Víš, ta s těma tmavejma vlasama a vočima“
Neporozuměli její sebedůvěře & pošlapali nevinné vědomí
Maličké…
16. 1. 1997
Když jsem šel dneska po městě,
Potkal jsem dvě ženy.
Stály deset kilometrů od sebe
a obě plakaly.
  (Psáno večer u Kačenky na Břevnově)
23. 1. 1997
V hospodě: ”Pánové, dopíjet, končíme.“
Kačence Zítra Umřela Paní…
A zhasli světla…
”Snad mě ’eště pustěj na záchod.“
13. 2. 1997
Měl v ruce plastikovou misku
Zastoupil Ti cestu &
Zahuhlal tak, že mu téměř nebylo rozumět:
”Prosím…“
25. 2. 1997
Džínoví pubescenti rozmělňují své tučné kapesné
u stánků s Colou a hamburgery
Vysoký šmajdavý důchodce s duralovou holí pohlédl
na parapet přízemního okna
Na ztracenou, odloženou hnědou čepici
a zvolal (ale spíš jen tak pro sebe)
”Čepice…!“
Vytahaná pomocnice na mytí nádobí svazuje šedivou
a hodně ušmudlanou bužírkou kontejner na
Odpadky, dopravní značku zákaz zastavení
a vedle parkující auto
K tomu všemu se schyluje k dešti
26. 2. 1997
Na Palmovce v metru ve 20.48
Tramvaj jako vlak
jede do
vozovny jak s hnojem
 8. 3. 1997 MDŽ
Dvě roztančené …
Na obložených brýlích Se smějí
A na mne dopadá samota v radosti a
Pád někam dolů?
2.30 u Joba
 18. 3. 1997
předvečer slavnosti sv. Josefa 1810 - Al Capone
Roztočený dým poslední cigarety
Píše své sbohem mezi teskné tóny
Pastýřské flétny
Poslední krůpěje vína
Poslední slzy
Poslední pohled
poslední tóny…
sv. Josefa 19. 3. 1997
21.20 - Blatouch
Ze sladkýho úsměvu
Neznámý blondýny
Mě zamrazilo až v kostrči
Jak tam tak stála, opřená o dům
Točila rozevřeným deštníkem nad sebou
A nevšímala si žebráků okolo
Nebo si chtěla jenom popovídat?
30. 3. 1997
Neděle Zmrtvýchvstání Páně
 Chci poznat svého hrobníka
 Ještě než zemřu
 Abych s nim vypil lahev fernetu
30. 3. 1997
Neděle Zmrtvýchvstání Páně
Nedá se vyjádřit Ta Radost, kterou dneska kdekdo prožil. Ta křeč celého těla, slzy, otevřená pusa
a výkřik. Kdo nevstal z mrtvých, nepochopí…
2. 4. 1997   0.14
 A lidi…
Jako klopýtající stíny
Spěchají odnikud nikam
Se sluchátky na uších
S klapkami na očích
V polstrovaných křeslech večerní tramvaje
 A tobě…
Je z toho smutno
 24. 4. 1997
Seděl v tramvaji s kytarou a buřinkou na hlavě
A hrál jen tak pro všechny
Pro řidiče & pro sebe
5. 5. 1997
V malém domku nad tratí
Štěká vychrtlý bledý pes &
Hlídá klidné spaní
Vyvržených
18. 5. 1997
Bibione
Milá Kačenko,
tak tě tedy zdravím od Moře. Je modrý & slaný, ’sou na něm vlny & trochu smrdí (ale krásně).
 Včera tady hrála na Piazza Fontana kapela a já jsem celé odpoledne sháněl doutník. Když ’sem ho večer konečně sehnal (za 1600 ITL) sednul jsem si vedle kašny (rozdávali tam víno gratis), popíjel, kouřil, poslouchal, myslel na Tebe a dost se mi stejskalo.
 Dneska zatím nic moc, v restauraci, kam ’sme měli jít měli zavřeno. Teď ’du k moři, večer na pizzu a do kuklíku (docela zajímavej, moderní). Tak se zatim měj.
V. A.
18. 5. 1997 Večer
Bibione
Milá Kačenko
Moře je celkem studený, ale dobře se dá houpat na vlnách. Fouká od něj studenej vítr, celkem zima, ’eště, že svítí sluníčko. Maj tu spoustu rozkvetlejch kytek, dneska byl na hlavní třídě kytkovej trh. (citrony, lilie, rododendrony a jánevímcoještě). Večer v kuklíku byla mše - no, taková italská - liturgicky nic moc, na proměňování si klekaj jenom první 3 řady… Pak pizza - s houbama - moc dobrá. Maminka chtěla jít na ohňostroj, ale je až od 23 a já mam dost, du spát. Líbám Tě. V. A.
19. 5. 1997
Bibione
Milá Kačenko
Dneska dopoledne ’sme se s maminkou prošli směrem k majáku, nešli ’sme po pláži, ale takovym hájem, kytky kvetly, ptáci zpívaly, borovice nad náma, ticho… idyla.
 U majáku ’sem šel dál po pobřeží pryč, maminka se vracela. Přišel ’sem k ústí řeky, nešla přebrodit, plavat se mi nechtělo, tak ’sem prošel bažinou na cestu, obešel Bibione, potkal cestou koně v ohradě a došel domů.
 Odpoledne ’sem se bavil tady s jedním človíčkem, je mu 23 a vůbec si nevěří. Proplkali ’sme celý odpoledne.
 Doufám, že hezky paříte & nezlobíte, že tě bříško nebolí a dělá, co má. Posílám Ti pusu    V. A.
 21. 5. 1997
Bibione
Milá Kačenko,
včera byl náročný den, neboť ’sem šel na druhou stranu po pobřeží asi 5 km a pak zpátky vnitrozemím - hezká procházka. A večer ’sme jeli na piatiku na vinici, kde ’sme dostali flašku, doufám, že budete pít víno odtud. Návrat byl po půlnoci a eště ’sem se nechal přemluvit na diskošku - sýýla.
 No a dneska - Benátky - no nádhera, rád bych tam s Tebou někdy v klidu jel a prožil si to  - fakt romantika. Měj se nádherně, doufám, že je vše OK. I kdyby kvůli ničemu jinýmu, kvůli těm Benátkám stálo za to sem ject. Ale už abych byl pryč! Měj se. V. A.
22. 5. 1997
Bibione
Milá Kačenko,
byli ’sme dneska na trhu v Portogruaru, docela hezký městečko, má šikmou zvonici (věž), v kostele ’sem prohodil pár slov s padrem (ale nic moc). Odpoledne pršelo, byli ’sme se podívat na hady a ryby, pak na spaghetti a pohár a spát. Už se vážně těšim za Tebou. Posílám Ti pusu V. A.
24. 5. 1997
Bibione
Milá Kačenko,
balím se, mám práci a už chci pryč. Včera jsem se podruhé vycachtal v moři, ale byla šílená zima. Tak ’sem se šel projít, šel ’sem do kostela na růženec, pak ’sme stěhovali jednu starou paní z pokoje do pokoje. Teď mají přijet další lidi, zabalím se a večer snad odfičim a brzy Tě uvidim. Kaťulko! fakt se mi stejská. V. A.
Na koleji Vltava 5. 6. 1997 2.25
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Pobledlá únavou & Slzičky
Jak kapky krve kanou ze srdce
To je konec - zpívají
Konec bolesti utopené v důvěře
A sklenici piva
Pro Markétu Miškusovou
11. 6. 1997 Na Žižkově
Hlava resonuje v hrozivých Amplitudách Strachu
Hořko & sucho v puse toužící po polibku
Všichni jako Jidášové - Radši 30 stříbrných
Zvrací před sebou na chodníku
Zvrací ze sebe do prachu dlažby
A okolo něj je strach z podlehnutí sobě
 23. 6. 1997
Předvečer slavnosti Narození sv. Jana Křtitele
Na koleji Vltava
Po modré dálnici neznámým směrem
K obzoru vnímání, k zelenému obzoru
Západ slunce & den delší než život
Na obzoru

Prožitá naděje v tepavých bolestech
Zrcadlí se na hladině neskutečna
& Neposedné myšlenky tančí ve svém rytmu
Andělské písně

Zřetelná úleva pohlíží do všech stran
Na plahočení bezcílného žití
Jen tenké hymny nevědomých vetřelců dopadají
Na nás

?? 6. 1997
Na koleji Vltava
 Odjíždějící vlak &
 Sedmikráska, která uvadla, aniž k ní
 Kdokoliv
  Přivoněl
 Předposlední list letí z
 Nebeského stromu Do
 Hluboké modři Neurčita
 Kdy?
 . . . .
 Oheň? Noční
 tramvaj - Městem, kde nefouká Vítr:
Plzeň 9. 7. 1997
Do majestátného tajemství
Zní jen tiché vzlykání vdovy
& ostře řezané rysy pozůstalé vnučky
Prosvítají závojem vlasů
& Nepřemýšlí o Naději & Shledání
Za třináct let
& drtí své srdce
V lisu pochybností
Plzeň 16. 7. 1997
 Mezi prodlužujícími se stíny
 Probíhá pár jednookých koček
 Po zahnutém mostě &
 Městě, kde válka skončila tak nedávno…
 Pustinu za hradební zdí
 Oživují jen výkřiky
 Dětí cákajících se v kašně:-
  A poslové z Karmelu
 Přinášejí jen Radostné zprávy
 O vítězství & lásce & radosti
      Věnováno Benediktě Jelínkové OCDS
Plzeň 17. 7. 1997
Natažené ruce spatřily nekonečně malé světýlko, které vydávalo pobledlou nažloutlou záři. Snad bylo někde tam pod listem u cesty - ale viděly ho vůbec něčí OČI?
Plzeň 22. 7. 1997 1.25
sv. Marie z Magdaly
Víš, občas je noc, kdy nelétají můry
Kdy jen zvadlá odhozená (A nebylo v tom žádné drama) kytice růží
Leží u besídky v parku - je pokryta jen uschlým proutím
Občas je noc, která nejde spát &
Ráda tančí se svou sklenkou vína
Barvy neznámých rtů
Tichých slov , Odlesku plamínků, Tkaniček kouře, Pulsující krve:-
Přivoň k tajemství
Přeplňujícímu noc tichého Poznání
Plzeň 23. 7. 1997
Na rozfoukané skládce letního podvečera
Létají potrhané kusy starých novin
A někdo do toho LÉTÁ!
Po zběsilých Akordech laskavého šumu
Opuchlé mouchy prosí & dostávají zbytky
A šmírují nás mosaikovými pohledy
Zelenou barvou &
Tobě se chce - Nechat Toho?
Slézt po žebříku do zatopeného kanálu-
(Drátěné mříže & Kaluže nafty & - odněkud dým) -
Protože tam najdeš sebe - !
Troubky 6. 8. 1997
Tři pobíhající psi před kostelem požírají paštiku z humanitární pomoci. Všude je vidět čára - teda tam, kde eště baráky stojej. A lidi? Kdo ví. Dobrovolníci jsou přátelští a většinou se tváří jako zakuklení skauti nebo křesťani. Nálada je dobrá, počasí taky, komáři štípou, voda je infekční. Všude Prach & Bláto & Smrad & Ruiny
O pár minut později - kytara, družba, kafe Slzy? a pohoda - Ale doléhá To Tady ze všech stran
 Srní 12. - 13. 8. 1997
Misijní autobus
Když uchváceni dotírajícími dětmi
V bolestech Lítosti, Hlavy & Všeho těla
Potácíme se po všech cestách Světa
Po cestách našich upachtěných snů
Kam vedou?
 . . . . .
Misijní autobus
Srní ?. 8. 1997
 Teresa: ”Mám zdrcující chuť na RUM !“
21. 8. 1997
Na koleji Sázava
Zpoza mraku vyšel nakousnutý & načervenalý Měsíc
A osvětlil osamělý autobus bloudící nočním městem
chceš-li si o tom přečíst
Sedni si na záchod bez prkýnka
A uvědom si žumpu & sebe
21. 8. 1997
Na koleji Sázava
 Už dlouho jsem nepotkal hezký milence -
 maj se vůbec hezký lidi eště rádi?
 Jen starší dáma s medailonkem na krku
 mě v Metru probodávala svými pohledy.
17. 10. 1997
 ”Tak ’sme slavili svátek neznámýho svatýho, to byl fantastickej mejdan.“
        Serafina
19. 10. 1997
0.42
Řekla ’si, jak moc tě Naučil milovat &
Já se zastyděl (K tomu pohled do tvých lesklých očí) -
Jen stěží drží slzičky
Ale plakat se stydíme…
       Pro Serafinu Miasnikovou
24. 10. 1997
na koleji Sázava     ca 4 hod po půlnoci
 V půlnočním metru hrají opilí Jižané na rozladěnou kytaru
 Falešné písničky o svobodě & je to k smíchu jak
 Plačící žebráci, kteří se s nikým nechtějí bavit
29. 10. 1997
 Smutným večerem kanou obrovské slzy
 6. 11. 1997    1.35
 Potkali se v metru. On šel tam a ona opačným směrem. Pohlédli na sebe - poznají se? Ten pohled trval asi dva dny, lidi je míjeli, oba postupovali svým směrem a stále se na sebe dívali. Oba se odhodlali
a zamumlali spíše pro sebe nějaký pozdrav. A šli dál.
6. 11. 1997    1.35
 Víš ty vůbec, co je to poklad?
 Zeptal jsem se (sebe nebo tebe) -
 I když jsem byl v místnosti úplně sám -
 (Nepočítaje Boží přítomnost, několik předmětů & vzpomínky)
 Hned po té, co jsem vyndal knihy z polic
10. 11. 1997
 Stál jsem uprostřed davu jako vyděděnec své generace
 Obklopen pozvracenými telefony se žlutými fousy,
 Děravými rty & nicneříkajícími frasemi O
 Násilí proti násilí
18. 11. 1997
U Panáků
Vysmáté opilé zdravotnice unikají do
Jiných sfér & kanálů
Ve vzduchu - kouře - důvěry a
Jen laskavá slova v závoji něžných vlasů
Mě hladí po duši
Kdy není proč bát se &
Odevzdání…
24. 11. 1997
Na Břevnově v hospodě
A noc byla tak něžná…
Že jen samota & prostota srdce dokáží uchovat tu vzpomínku
Ó hvězdy
Ó slávo - chudá v nádheře nevysloveného (nemyšleného)
Kdo odliší křest od pohřbu
A první smrt od druhé?
Nejsem pyšné mysli
Nepohlížím do vysoka
Jen tichý pláč mi mokří lůžko
Když není čas na spánek
- Pro zběsilé jízdy noční krajinou
Pro otrávené jídlo a skelné oči Ubohé
- Pro tichou oslavu & noční bdění
Kovová krabice na kolech
- Pro slova přátelství a touhy po Pravdě
Mezi námi
- Pro čekání - Proč tu nejsi?
Mlčení…
 12. 12. 1997
na fortně
 Jak prořídlý stín jsem se ploužil ulicemi
 Mezi kapkami deště probleskovaly
 Zesláblé paprsky
 Podzimního slunce,
 Které stejně jako já
 Čekaly
 A jejich lenosti si sotva kdo všiml
 A ty snad také cítíš
 to Chvění & Napětí vzduchu
 při Čekání
 na Příchod
14. 12. 1997
0.00
u Natašky
Oříškový plšík s Oříškovýma očima &
smutným úsměvem -
Když prosincové noci jsou tak krátké…
Že v náruči něhy jíme marmeládu z růžových kvítků
A z jizev tvého srdce mohou vyrůst květiny
Dotýkat se listy nebe & skýtat stín chudým.
     pro Natašku Akovancevou
9. 1. 1998
na koleji Vltava
Šedý déšť omývá smutnou špínu
a říká: ”Pojďte ke mě všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí svým duším.
Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
& Já jen s telefonem v ruce vytírám podlahu
Nebo v křiku světa (hospody) - tolik toužím
Ó nebe, Ó hvězdy
lásko…
17. 1. 1998
Smutné kapky zimního deště
Omývají šedý prach plačících ulic
V neurčitých pocitech - lidi spěchající za prázdnotou
Přehlušeni zpěvem o vzdálené perle
Není tak drahocenná, aby stála za to
A vidíš její prchavý odlesk ve světle plamínku
Spalujícím život, ale Ne Život…
Kdo ví? Možná…
Vyprázdněné džbány & dopité lahve
Zablácené ulice & bezlisté stromy
 Fronta na budoucnost & štěstí nepřichází
Ale vodu lze ve víno proměnit
19. 1. 1998
Den, škaredý jak noc,
Zachmuřený & smutný jak oči ženy zavaleného horníka
A já potkal tolik hezkých tváří, které mi nepřinesly úsměv
A tak se můžu ptát -:
Co je v Tvých Očích?
Komu odhalíš závoj svých vlasů?
Něžná…
Odjelas’ pro naději - přivez ji zpět
Mezi holými poli, kde chybí sněžné bílé pokrývky
A ptáci, kteří nesejí ani nežnou mají hlad
& Anděl se tě zeptal
Kdo jsi?
Na koleji Vltava 7. 2. 1998
V jedné ruce s časopisem & ve druhé s vařečkou
Pokládáš Otázky -
o pravdě, světě - a dál?
V oblaku obklopujícího pochopení…
A jen odkrytá rána může být uzdravena
A jen láska může být upřímná
A jen pravda může být svobodná
Na listech jabloně,
která neuvadne
Je skryté místo důvěry & bezpečí & přátelství
   pro Irenu Jurčovou
18. 2. 1998
Skřípov
O kousek dál stál žebrák & prosil
O almužnu
A já si řekl: ”Stejně tudy půjdu za chvíli zpátky“
Ale on už tam nebyl…
18. 2. 1998
Skřípov
Milá Markéto,
je to pokus o dopis & o pár slov, o kterejch vlastně nevím, jestli vůbec patří Tobě. Ale když je člověk sám v lese, myslí na ty srdci nejbližší a to jsi, nedá se nic dělat, právě Ty.
 Ostatně, zveš mne na panáka (doufam, že fernetu), ale myslím, že by stálo za to koupit lahev a vypít ji ve dvou.
 I když neživim, občas rád přepínám.
      V. A.
 Jablonné 22. 2. 1998
V laskavých hnědých očích - mlhavé dálky Itálie
Může každý spatřit hloubku & prach své
duše
Může volat - sténat, prosit
Nezatloukat hřebíky & Nevbodávat trny
A co Všechno jsi podstoupil .....
V mlčení, které se tak těžko hledá
A tak tedy za ty, které musím nosit v srdci
1. 3. 1998
Ivan Diviš

JSI-LI TAKOVÝ MISTR, ZBÁSNI TEDY
jediný pohyb mé ruky, její nepatrný sun.
Ano, máš pravdu. To nelze
a já svému neumění věnoval celý svůj život,
obětoval ho tvé správné otázce…
Vzal jsem její drobnou ruku do své
a tiše políbil ji.

25. I. 1995

15. 3. 1998  LEV
Osamělý & šedivý sedí u své sklenky
Absinthu & myslí na věci, o kterých se
ti nechce mluvit, protože jsou tak
hluboko, že hledat tam světlo je
nad lidské síly…
18. 3. 1998  hospoda Konvikt
předvečer slavnosti sv. Josefa 20.30
Přijdeš do hospody a místo ke stolu tě posaděj k šicímu stroji.
22. 3. 1998
V otázkách & odpovědích spokojenosti & únavy
Prožívám záviděníhodné pocity…
12. 4. 1998
Slavnost zmrtvýchvstání Páně
Na líných vlnách se pohupuje
Líný Měsíc &
Pozoruje město ležící před sebou
Ztichlá nábřeží & ztichlé chodby Velkopátečního
Špitálu
po kterých se plouží jen šedé stíny…
Najedený výčepák s roztržitým úsměvem ti místo piva natočí Omluvu…

Věnováno najedeným výčepákům
 
 

 18. 4. 1998 Po návratu z Plzně
Z otevřeného srdce vytryskl
Gejzír proseb směrem k
Nebesům
A byly zachyceny Milující náručí.
Srdce se uklidnilo, bolest se utišila,
Vlasy byly pohlazeny & oči se zavřely
V pokoji
3. 6. 1998
Z otevřeného okna kloužou
hebké tóny - údery klavíru
Do dusného mračného odpoledne
líně se převaluje na Malostranské dlažbě
21. 6. 1998
”Sedim, postim se, rejpám se v nose a abych se nenudil, tak přemejšlim.“
Jan o životě Kartuziána
23. 8. 1998
Z nedělního rádia - pozdravy pro
Myče oken & Luxovače koberců
Ženy, dívky pelešící se před polednem
Bez starostí o život, řízky svět
A opravdu zadržely vodu Boží Ruce?
Vždyť primáš s houslemi pod bradou Neležel za chlévem
Odešel po podemleté cestě kolem sesutých domů &
Předčasně sklizených kedluben & utonulých krav
Odešel za tebou do neznámého prostoru
A hraje na měděné housle první housle
Orchestru s Nevyslovitelným jménem
13. 9. 1998
Jen v Tichu je radost
Když spatříš na zasněžené bílé pláni
Svůj pohřební průvod,
který je tak černý…
Že každá vločka letící vzduchem
Vydává ohlušující šustot
A unavení černí koně (v čele farář)
Jdou vstříc odlehlému hřbitovu
Pozůstalí se zahřívají fernetem,
Aby vůbec došli
Kulhající kapelník
Falešná trumpeta
Ticho vlastní rakve…
18. 10. 1998
Vítej domů, lásko má
chlapec vítá dívku svou,
kolik dní a nocí čekal jsem tu sám.
Jak jsi v tváři pobledlá
a jak chladné ruce máš,
už mi víckrát nesmíš nikam odejít.
Musím jít, můj nejdražší,
odkud se nikdo nevrací.
Dnes ráno čeká nás jen loučení.
Až kohout noc zaplaší,
už tě víckrát nespatřím.
Kéž ta dnešní noc nekončí svítáním.
Ach, kohoutku, můj milý,
můj kohoutku rozmilý,
já tě prosím, ještě úsvit nevolej.
Zůstaň dlouho, dlouho spát,
nezačínej kokrhat,
ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí.
Kohoutek však nechtěl spát,
začal časně kokrhat
a svým hlasem zval svítání.
Ach, má lásko nejdražší,
už nás čeká loučení,
brzy temná noc se v úsvit promění.
Kam chceš š jít v tak pozdní čas,
chlapec dívku přemlouvá,
vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát.
Kde máš jinde lůžko své,
svoje šaty hedvábné
kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?
Lůžko mé je chladná zem,
temný hrob a rakev v něm
a v ní, lásko má, musím spát.
Místo šatů hedvábných
černý rubáš oblékám,
brouky je a červy za družičky mám
Irská balada
30. 10. - 31. 10. 1998
Opadávající listy
Na hroby, k nimž už roky nikdo nepřišel
Na nichž už dlouho nikdo nezapálil svíci
U nichž tak dávno někdo zašeptal ”Requiescant in pace“
& Smutné kapky ledového deště
Vyprávějí neuvěřitelné příhody
Je slyšet touha duší zemřelých
Naděje, jejíž číše se rozbila
Porostlé hroby s nečitelnými jmény
Platany, jejichž větve jsou tak holé…
Kos, který křičí varování
A zve nás dál
 22. 11 1998 2.30
Ježíše Krista Krále
Na koleji Vltava
A někdo jde osvětlenou ulicí
Pod blikající lampou
Když jednotlivé vločky sněhu
(Víš, ty, které hned roztají)
Dopadají na chladnoucí srdce
Na zežloutlou trávu
A nás očekává chladnoucí víno
Otázky - nesnadné odpovědi
Plápolající oheň
Praskající dříví
Osamělý smích
Porozumění
 Věnováno těm, kteří si koření
 Provensálskými bylinkami
28. 11. 1998
Předvečer 1. adventní neděle
První adventní večer
Tak lehce dopadá jak podzimní mlha
Vzdálené výkřiky racků, kteří TO už vědí &
Jiná vůně? vzduchu
I to večerní šero má jinou barvu &
Je lákavé, něžné, tajemné
Chce být objeveno
Tichem, touhou, pokorou
Sehni se k němu
Tam se odehrává život
28. 11. 1998
Předvečer 1. adventní neděle
V Týnské literární kavárně
”Když nemaj desítku, jedu kořalu.“
                    Jakub Šváb
26. 12. 1998
A kolik…
Zklamaných hledí vzhůru ke hvězdám
Ptají se
Ticha
Odpověď neslyší
5. 2. 1999
Mariánská
Vzduch je tak vlhký,
Že se srážejí i vlastní myšlenky
Na nedotálém sněhu
I víly šly spát &
Vodou se už nikdo nebrodí
Skřípání zubů zajatých odvál vítr
Opuštěné holé kopce :-
Stékají po nich potůčky příštích řek
Příštích záplav & odplavených domů
Půlnoční nemluvně & psi
Plavoucí s klackem v tlamě
Prázdné lahve, Pleskající kapky, Půlnoční vítr
Liduprázdno…
 22. 3. 1999
Chudí a bohatí se mísí
V pestré směsi jazyků pod
Světly všech barev, odstínů
A já, jak chromý, tudy procházím
Neviděn, neosloven
Řev okolo & touha po spočinutí
Prosebné pohledy –její i mé
Nikdo nezachytí…
20. 4. 1999
Jen kvetoucí stromy & Zvon, který zapomněl
Odletět – Vrátit se
Ti připomenou další léta Na
Cestě – víš Jaký je tvůj Cíl?
Nespočetné hroby, které tam ještě včera NEBYLY…
& Oči tmavé a Tak uplakané – uprchlé.
Že nelze sdělit, co spatřily
Na valníku bez kola  - u cesty stromy nekvetou
Zvony na poslední cestě
Věnováno obětem kosovské války
3. 5. 1999
Pod rozkvetlým stromem
Čeká tě smutek
Aby sevřel tvoje srdce do
Ledových pařátů, drápatých &
Jen okvětní plátky zasypou tvou rakev
Položenou do neskutečně hebké & zelené trávy
Čeká tě polibek smrti
Kosí balada nad tvým tělem
Připomene poslední touhy – nedosažené
Myšlenky – nevyslovené
Tlející jak loňské listí
7. 5. 1999
Kvetly stromy &
Já viděl, jak z města stoupá dým
K nebesům – kouzlil obrazce
V jejichž stínu jsem byl malý
Jak list, který sotva
Vypučený padal k zemi
Damnov
10. 7. 1999
Temnou nocí – jen blesky ozařovaly
Cestu, kterou jsem šel
Obloha hřměla & ve mně
Bylo posvátné ticho
Touha?
Vzpomínka …..
Svist ševelícího listí silným větrem
Slábnoucí kroky
Beztvaré mraky se válely pod nebem &
Měsíc ještě nevyšel
 
10. - 21. 9. 1999
Ospalým zamlženým ránem - tak smutným
Probleskují první paprsky slunce,
Že i tulák přemýšlí o návratu
A každý je opojen vůní podzimu
Vzpomene si na místa, ze kterých odešel
Tolik tíživé vzpomínky
Tak smutné ráno
Za slzu se stydět nemusíš
 
21. 9. 1999
Tak teplá noc - poslední v tomto roce &
Po ní přišel déšť
Stařenka v pantoflích jde namáhavě ulicí
Spadané listy se před ní rozestupují
Usmívá se - tak podivně
Že pršet přestalo…
28. 11. 1999
1. Adventní neděle ráno
Tak tichý advent –
Mezi námi
Jak havran, který se usadil na cihlovou zeď
A nic neříká
Hrobníci o něm nevědí – říkají
”6 hřebíků – 2 × 1,5 × 2 a lucerna nám svítí“
24. 12. 1999
Vousy se mu mrazem lepily a žaludek tak bolestně kručel
Když osamělý šel touto nocí dál
Jen smutek se mu tísnil v srdci
Možná i plakal…
Vyvržený, odstrčený, špinavý
Bez nároku na soucit a přístřeší
Jde právě kolem nás
4. 2. 2000
Tak tichý tlukot srdce
Ustává
Když vidíš vytřeštěné oči fanatiků
Toužících po krvi – cizí
Ani pláč & prosby je nezastaví
Kolem nás – v nás
Smutná nenávist
Radost z pomsty zavrženým
Dělá z dětí světla ďábly
Radující se z cizí bolesti
12. 2. 2000
Třpyt ve tvých vlasech & pohlazení
Tolik chybí…
18. 3. 2000
Prosluněným dnem, procházejí radostné stíny
V naději na vítězství
V přátelství & lásce,
vznáší se ve vzduchu
Červená slova o spáse
Nás hladí, volají…
Jen vstup, Pane, k nám
U našeho stolu je Tvé místo

5. 4. 2000
0.50

Do země udeřil blesk &
Z toho místa vyrostl květ
S kapkami krve na špičkách